O mně

Žil byl jeden chlapec, který se narodil někdy roku 1990. Od rodičů dostal do vínku jméno Michal, od sudiček... kdo ví. Byl vychováván k lásce k přírodě; za budovou mateřské školky sázel kaštany a bukvice; později na základní škole jeho oblíbenou taškařicí bylo nosit do školy v kyblíčku čolky z rybníka; no a nakonec, když už navštěvoval osmileté gymnázium, chvíli mapoval mraveniště v okolí svého bydliště (a vězte, že není lesní mravenec jako lesní mravenec). Ale jeho příběh vám vyprávět nebudu. Ten chlapec už nežije.

Roku 2006 se narodil někdo jiný. Říkám mu Šíma. Ta přezdívka vznikla prostou přesmyčkou zdrobněliny mého jména; co však vůbec není prosté, je skutečnost, že je spíše definicí samou pro sebe než pouhou přezdívkou. Ale příběh toho zvláštního tvora, který se tehdy narodil, vyprávět také nemíním. Povím vám ale, co jednou se svým spolužákem vyslovili: "Každý člověk má tolik tváří, v kolika společnostech se vyskytuje.".

A protože nemám rád, když lidé kážou vodu a pijí víno, chtěl bych i těm, kdo se se mnou setkávají (a možná jsou překvapeni tím, co shledávají), povědět něco o člověku, který se skrývá za tváří, kterou vidí. Když jsem pojal nápad sepisovat tento text, přemýšlel jsem o tom, jak ho strukturovat - a řekl jsem si, že nejlepší bude, když odpovím na možné otázky, které by člověk, který mne potkal, mohl mít.

Nu, v 6. až 10. roku života to byla základní škola v Teplicích nad Metují; v 11. až 18. to bylo Gymnázium Broumov (kde jsem nechal duši, jak smrtelně vážně prohlašuji dodnes); a od jeho ukončení do roku 2012 jsem předstíral vysokoškolské studium oboru Fyzika zaměřená na vzdělávání (Fyzika-matematika pro SŠ) na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy. Tamtéž jsem o tři roky později, po posledním roku výživných zkušeností v oboru "jak se stát zombie" (čti: bez volného času, se čtyřmi hodinami spánku denně a pod neustálým tlakem jménem "nestíhám"), získal i diplom magisterský.

A proč? Základní školu proto, že v našich zemích byla zavedena povinná školní docházka a já bydlel jen kousek od té konkrétní. Gymnázium Broumov proto, že bylo nejbližší a rodiče (velmi správně) rozhodli o tom, že bych měl dostat kvalitnější všeobecné vzdělání. A konečně, MFF UK - to proto, že jednu ze svých pohádek jsem končil slovy: "„… Ale člověk, který dostal dar a nevyužil jej, je nakonec horším člověkem než ten, který nic nedostal. Mám-li tedy dar řeči, dar myšlenky a čas, abych je směl využít, učiním tak." Nechtěl jsem však "utéci" na leckterou pedagogickou fakultu, protože jsem chtěl nad svým oborem mít alespoň nějaký nadhled. Volba tedy padla na MFF UK.

Odpověď by asi byla dlouhá, kdybych neměl nic opomenout. Povím vám proto, co dělám rád a/nebo často.

• Fotografování - tato činnost je nejspíše mým největším koněm. Někdy jako zakázka, jindy prostě proto, že chci něco sdělit. Pokud budete chtít vědět více, můžete navštívit www.simuvweb.wz.cz.
• Elektronika - protože během studia na Gymnáziu Broumov jsem proležel nějakých 6 let v elektronice (téměř doslova; můj pokoj opravdu připomíná polem elektronickou laboratoř, polem "ateliér" a občas také místo na spaní), zůstala mi dodnes pověst všeuměla, za kterým se přijde, když něco nefunguje. Ale ve skutečnosti zakázky a opravy neprovádím příliš rád. Potěšením mi je konstrukce maličkostí pro radost (a byly opravdu doby, kdy jsem nosil do školy dvě nějaká zařízeníčka denně), nebo nějaká výzva. Jaká že výzva? "Umísti zesilovač dovnitř téhle bedýnky, aby ji stačilo píchnout do zásuvky a hrálo to.", "Nebudu přece kupovat velký zesilovač, když mi k počítači na ty moje bedny stačí domácká konstrukce za pár korun." (ten někteří viděli jako zesilovač při pokusech s nenewtonovskou kapalinou :-) ), "Udělej mi blikající obojek na psa." (dávno před tím, než přišla jejich sériová výroba), "Uměl bys zkonstruovat osvětlení vagónků do mého modelu železnice?", ... Výzev se najde mnoho. Některé příběhy z tohoto světa také naleznete na mém webu.
• Metání kozelců - to je pracovní název pro takové pohybové aktivity, které jsem dělával prostě proto, že mě bavily. Valnou většinou gymnastika, ale i trocha free runningu a prostého cirkusáctví. Smutné je, že kvůli nedostatku času jsem už léta vlastně nic nedělal, takže jediné, co mi zbývá, je občasná procházka po rukou. Ale jednou se vše musí v lepší obrátit, no a já se snad opět pověsím na kruhy. :-)
• Psaní webu, webdesign - čas od času na zakázku, jindy pro vlastní potřebu (jak si ti pozornější možná povšimli :-) ). Rád tvořím designy založené na fotografii, ale to nelze vždy, takže přibírám také 3D grafiku (to je případ FyzikyMH) a grafiku obecně.
• Životní filozofie - poslední bod, který se mi nepodařilo nazvat lépe, je asi zároveň nejobsáhlejší. Tvořívám leckdy i jiné věci než výše jmenované. Někdy něco načmárám, jindy sesmolím, ... Ale vše v duchu promlouvání ke druhým. Jsou to mé prostředky, kterak předat myšlenku. Nástroje k tomu, abych ve druhých něco vyvolal. Na otázku "Proč?" odpovídám stroze, přesto však ne jednoduše - protože chci být dobrým člověkem. Snažím se jednat tak, jak považuji za správné, nikoli tak, jak si přeji. Z toho pak plyne, že se stávám Vrbou a Ochráncem, Katem i Válečníkem. Mám rád podobenství Lva. Ale to už je jiný příběh...

Na závěr svého malého povídání o sobě konečně vysvětlím, co jest poselstvím obrázku v úvodu této promluvy. Pominu prozatím skutečnost, že jsem kvůli němu mrznul před pátou ranní v košili sedě v otevřeném okně 20. patra. Víte, já si nemyslím, že učitel by měl být pouhým vykladačem kázání vědeckého, neřku-li jen předčítačem z učebnice. Měl by nabízet druhým mnohem více. Radu, pomoc i přátelství.

Možná jsem jen nicotný naivka žijící v utopických představách, ale pokud se chcete mým bláhovým dětstvím (a věřte, že jsem více dítětem než kdokoli z vás) trochu nakazit, přijďte. Věřím, že nevyrostu. :-)

Michal Hnyk alias Šíma